Barbarossa

Operace Babarossa
22.června 1941. Po obsazení téměř celé Evropy stojí nyní vojska Hitlerovského Německa na hranici s Ruskem – na hranici, která byla vytvořena poté, co si tyto dva státy rozdělily dobyté Polsko. Ani ne dva roky poté, co byl podepsán pakt o neútočení mezi SSSR a Německem (pakt Molotov – Ribbentrop), nyní nastala doba pro jeho porušení.

Pro útok na SSSR vytvořilo nejvyšší velení Wehrmachtu tři mohutná uskupení vojsk, z nichž každé mělo útočit na jednom strategickém směru:

1. skupina armád Sever pod velením polního maršála rytíře von Leeba měla zničit nepřátelské síly v Pobaltí a poté dobýt Leningrad.
2. skupina armád Střed pod velením polního maršála von Bocka měla zničit sovětská vojska v prostoru Brest-Viľnius-Smolensk a poté Moskva.
3. skupina armád Jih pod velením polního maršála von Rundstedta měla zničit protivníka na západní Ukrajině, překročit řeku Dněpr, dobýt Kyjev a poté postupovat ve směru na hospodářsky důležitou Doněckou pánev.

Skupiny armád Sever a Střed byly od skupiny armád Jih odděleny těžko přístupným terénem tzv. Pripjaťských bažin (ty se nachází kolem bažinatých přítoků řeky Pripjať), které tedy vytvořily klín do linie německých vojsk. Konečným cílem operace Barbarossa bylo dobytí tzv. linie A-A, neboli Archangelsk – Astrachaň. Dobytím této linie mělo německé nejvyšší velení za to, že se organizovaný odpor nepřítele zastaví, popř. se změní celý politický systém a Němci získají svůj ”lebensraum” – neboli životní prostor. Rovněž se mělo za to, že dobytím Ruska ztratí Anglie (v té době jediná země, která odolala náporu Němců) svého spojence a bude přístupná návrhům ze strany A.Hitlera.

Každá ze skupin armád měla k dispozici jednu leteckou armádu, která podporuje útoky německých pozemních vojsk:

• Sever 1.leteckou armádu generála Kellera
• Střed 2. leteckou armádu maršála Kesselringa
• Jih 4. leteckou armádu generála Löhra

Po úspěšném nasazení tankové skupiny Kleist v bojích ve Francii má i zde každá ze skupin armád k dispozici koncentrovanou tankovou sílu v podobě tankové skupiny.

• Jih 1. tankovou skupinu
• Střed 2. a 3. tankovou skupinu
• Sever 4. tankovou skupinu

Všechny tyto tankové skupiny byly na přelomu roku 1941/42 přejmenovány na tankové armády. Tyto skupiny (armády ) byly tvořeny převážně tankovými, popř.mechanizovanými divizemi. Tankové skupiny provedly první útočné akce a metodou tankových klínů rozdrtily v počátečních akcích velké masy ruských vojsk. Protože přepadení SSSR byla jiná káva než přepadení Francie, rozhodl Hitler o zvýšení počtu tankových divizí (zatímco ve Francii bylo 10 tankových divizí, tak při přepadení Ruska jich bylo již 20). Těchto dvacet divizí však vniklo tak, že stávajících deset bylo rozděleno na polovinu a z této poloviny byla vytvořena divize další… To znamenalo, že počet tanků při přepadení Ruska byl zhruba stejný, ale počet tankových divizí byl dvakrát větší. Hitler měl prostě zálibu v počítání. Je nutné ještě ovšem připomenout, že toto rozdělení bylo uplatněno pouze u vojsk wehrmachtu, ale vojska SS, která se tažení rovněž zúčastnila, byla vždy vyzbrojena lépe, než její armádní protějšky.

Vzhledem k tomu, že tankové a mechanizované divize nesly hlavní tíhu bojů (ale také i hlavní úspěchy), je zde tabulka se jmény velitelů jednotlivých divizí a jejich zařazení, v kterém zahájili tankové divize východní tažení:

                                                   1.Tanková skupina -Gen. Kleist

2.Tanková skupina -Gen. Guderian

3.Tanková skupina -Gen. Hoth

4.Tanková skupina -Gen. Hoepher

Před vypuknutím Operace Barbarossa měly Němci a Sověti tyto jednotky:

Německo

 Skupina armád Sever 18. armáda – gen. Küchler

16. armáda – gen. Busch

4. tanková skupina – generál Höepner

Skupina armád Střed 3. tanková skupina – generál Hoth

9. armáda – gen. Strauss

4. armáda – maršál Kluge

2. armáda – gen. Weichs – v počátku války v záloze

2. tanková skupina – generál Guderian

Skupina armád Jih 6. armáda – gen. Reichenau

1. tanková skupina – generál Kleist

17. armáda – gen. Stülpnagel

3. rumunská armáda – gen. Dumitrescu

11. armáda – gen. Schobert

4. rumunská armáda – gen. Guperca

 

Sovětský svaz

Severozápadní front – gen.F.I.Kuzněcov 8. armáda - gen. Sobennikov

(poté gen. Sobennikov) 11. armáda - gen. Morozov

Západní front – gen. Pavlov 3. armáda - gen. V.I.Kuzněcov

(poté maršál Timošenko) 10. armáda - gen. Golubev

4. armáda – gen. Koroblov

13. armáda – Filatov – v počátku války v záloze

Jihozápadní front - gen. Kirponos 5. armáda – gen. Potapov

6. armáda – gen. Muzyčenko

26. armáda – gen. Kostěnko

12. armáda – gen. Penedelin

Jižní front – gen. Ťuleněv 18. armáda – gen. Smirnov

9. armáda – gen. Čerevičenko

Německý plán upřednostňoval postup středem bojové linie u skupiny armád Střed. Tyto vojska měla k dispozici dvě rychlé tankové skupiny, které měly vytvořit pomocí rychlých útoků do hloubky země prostor pro dobytí hlavního města Moskvy. Tento postup by byl asi pravděpodobně správný (i přes obtížný terén s množstvím vodních toků a lesů, které bylo nutné překonat), protože dobytí hlavního města nepřítele je téměř vždy považováno za vítězství ve válce, jenže…

Dnes je již zřejmé, že nejvyšší velení Rudé armády o útoku na své území nejspíše vědělo, ale nebylo podniknuto téměř nic, co by vojska v první linii nějak varovalo a pomohlo jim, protože v době přepadení byli sovětští vojáci v normálním mírovém stavu. V průběhu zimy 1940 - 1941 bylo ve štábu Rudé armády podniknuto vojenskoštábní cvičení, v kterém byly procvičovány různé varianty nepřátelského útoku - již zde vynikl gen Žukov, který svého protivníka, kterého představoval gen. Pavlov rozdrtil (byť jen na papíře). Gen. Pavlov v době napadení velel Západnímu frontu (a nepříliš úspěšně, takže jej musel vystřídat maršál Timošenko, jehož úspěšnost byla obdobná, ale vzhledem k přátelství se Stalinem se Timošenkovi nestalo nic, kdežto Pavlov byl popraven). Ve variantě, kde Žukov velel “vojskům agresora” dokázal, kam až jsou nepřátelská vojska schopná postoupit do nitra ruského území (v praxi postoupila ještě dále). Zajímavé je také to, že v průběhu těchto cvičení představovala potencionálního agresora vojska Německa – tehdejšího spojence Ruska…Gen. později maršál Žukov je na sovětské straně patrně nejlepším vojenským velitelem a Stalin si toto pravděpodobně uvědomoval, protože po celou dobu války patřil k elitě a mohl si dovolit i nějaké oponentní názory vůči Stalinovi, což je v případě tohoto diktátora jev velmi řídký. (Hvězda gen. Žukova vyšla již dříve za bojů proti Japoncům v průběhu třicátých let - bitva u Chalkyn-golu atd...).

Sovětský svaz většinu svých sil situoval proti německé skupině armád Jih v oblasti Jihozápadního frontu. V dnešní době se objevily hypotézy, že toto uskupení vojsk nemělo obranný charakter, ale naopak útočný s cílem dobytí rumunských ropných polí a poté měla vojska postupovat dále do nitra Evropy - viz. Suvorov v knize Všechno bylo jinak. Autor zde postupoval tak daleko, že útok Němců předešel útok ze strany Rusů zhruba o necelý měsíc... Jsou zde uváděny důkazy, které tuto teorii potvrzují, ale jak to skutečně bylo se dozvíme asi až budou odtajněny všechny archivy, takže....(dle mého osobního názoru si myslím, že až tak daleko by to nešlo, protože drtivá většina vojsk, která měla dobýt Evropu byla poražena během několika málo dní, takže o jejich kvalitě je možné polemizovat).

Nyní se vraťme k 22. červnu a k událostem, které se skutečně událi:

Na téměř frontě celé frontě všech německých skupin armád se podařilo překvapené ruské vojáky převálcovat a německá vojska postupovala do hlubin Ruska téměř dle plánu - např. na úseku LVI tankového sboru u skupiny armád Sever se podařilo do té doby nevídaným tankovým útokem dobýt důležité přechody přes řeku Dvinu u města Dvinsk - což je vzdálenost 300 km, které byly překonány za čtyři dny. Ve Dvinsku se ale tankový sbor musel zastavit a počkat na pomalejší pěchotu 16. armády, která byla téměř o sto kilometrů zpět. Rovněž tankové divize 3 a 2 tankové skupiny postupují dle plánu a prolamují obranu Západního frontu a začínají uskutečňovat první velký obchvatný manévr této války – 2. a 3. tanková skupina obklíčila v kleštích tzv. Bialystocko-minského kotle čtyři ruské armády, které byly postupujícími vojsky 4. a 9. německé armády postupně rozdrceny - tato porážka stála velitele Západního frontu gen. Pavlova velitelský post a i život, protože byl popraven a 300 000 ruských vojáků odpochodovalo do zajetí vstříc otrockým pracím v Německu.... Takováto porážka by jinou armádu patrně rozložila a bylo by po válce, ale v Rusku se prostě počítalo jinak - 300 000 zajatých vojáků - “no ničevó - máme náhradu”, šlo pouze o čas...

To na jihu to bylo na straně Němců těžší, protože útočili proti pečlivě vybudované obranné linii, kterou bránil vyšší počet vojáků, než kolik na ní útočil. I přes tyto potíže na straně Němců však boje pomalu i zde postupují dále do nitra Ruska, ale nebyly zde zatím žádné velké obkličovací bitvy jako na střední frontě - masa ruských vojsk takřka spořádaně ustupovala po tlakem Němců.

Nejdůležitější bitva však probíhá na středním úseku fronty, kde se po obklíčení ruských vojsk u Bialystocku německé tankové klíny valí dál za dobytím operačního cíle, kterým v té době byla zatím ještě Moskva. Na cestě do Moskvy však stojí ještě mnoho překážek - nejbližší jsou řeky Berezina a Dněpr, které tvoří přirozené obranné valy - již v prvních dnech července je 3. tankovou divizí dobyt Bobrujsk a 18. tankovou divizí Borisov a tím bylo na Berezině vytvořeno předmostí a Němci útočí dále, protože na cestě do Moskvy je nutné nejdříve dobýt Smolensk, který tvoří důležitou křižovatku cest. V cestě do Smolenska však stojí ještě Dněpr - přechodu Dněpru předcházela velmi vzrušená debata mezi velitelem 4.armády maršálem Klugem a velitelem 2. tankové skupiny gen. Guderianem (Kluge přes Dněpr nechtěl a navrhoval počkat na pěší divize a Guderian chtěl útočit hned). Historie dala již za pravdu Guderianovi, protože když bylo rozhodnuto dne 10. července přes Dněpr zaútočit, tak nebyla ruská vojska ještě připravená. Přechod Dněpru se tedy podařil bez velkých ztrát a od Kopysu, Šklova a Starého Bychova se Němci valí dále - ke Smolensku. Sověti chtěli toto město udržet za každých okolností -toto město bylo strategicky důležitým místem na cestě do Moskvy a je jedno z nejstarších ruských sídlišť. I historie toto město již zná - v roce 1812 zde utrpěla porážku od generála Kutuzova i velká francouzská “Grand armée”. Přesto však Smolensk padl - dne 16.července je dobyly jednotky 29. motorizované divize.

Za 25 dnů válečného tažení se podařilo splnit první operační cíle operace Barbarossa a mechanizovaná vojska skupiny armád Střed stojí na čáře Jarcevo-Smolensk-Jelňa-Roslavl a za sebou mají přes 700 km, ale do Moskvy ještě 350. Podařilo se jim zabrat velkou oblast centrálního Ruska, pouze v hlubokém týlu se brání část ruských vojsk u města Mogilev, ale i ten byl do konce měsíce dobyt, takže nyní se na tomto úseku fronty čekalo, co bude dále.

Na severní frontě se do těchto dnů (do poloviny července) podařilo německým vojskům dosáhnout Pobaltí a 18.armáda pronikla do lotyšsko-estonského prostoru chráněná 4. tankovou skupinou. Ta překročila starou sovětsko-estonskou hranici a zaútočila na tzv. Stalinovu linii, což byla obranná linie s bunkry a těžkými polními opevněními (tato linie se vlastně táhla celým Ruskem v severo-jižním směru a využívala přírodních překážek i umělých opevnění a byla budována postupně již od dob jednotlivých ruských knížectví - v té době se samozřejmě nejmenovala Stalinova...). Hlavním úkolem této doby na této části fronty bylo dobytí linie podél řeky Lugy, která se nacházela mezi Ilmeňským a Čudským jezerem - i toto bylo přes určité potíže (bylo nutné poněkud upravit původní plány a přesunout tankové jednotky z původně plánovaného směru na Novgorod do úseku fronty na dolním toku řeky Lugy, kde byla obrana ruských vojsk slabá) do poloviny července splněno. Po dobytí této linie se i zde čekalo, co bude dále jako na středním úseku fronty.

 

 

A co bylo na jihu? Jak již bylo řečeno, byla zde obrana ruských vojsk velmi úporná a Němci postupovali velmi pomalu. I zde bylo nutné dobýt Stalinovu linii - to se podařilo během 9.července. Po překonání této překážky se i na této části bojové linie podařilo německým vojskům provést obchvatný manévr a v obklíčení u města Umaň zůstalo přes 100 000 zajatců, kteří tvořili mužstvo třech armád, které zde byly obklíčeny - 6.,12.,18. Byť tento kotel a počty zajatců nepatří k největším, důležitější bylo, že v dané chvíli - tj. na přelomu července a srpna nebylo na této části fronty dostatek ruských vojsk, které by mohli bránit linii kolem řeky Dněpr a důležité hospodářské oblasti, které se nacházejí na dolním toku Dněpru, v Donbasu a na poloostrově Krym. A jako první důsledek této porážky bylo obklíčení ruských vojsk u Kyjeva, které nastalo následně....

Pokud vám tyto informace nějak pomohly, nebo se vám článek líbí, napište my svůj názor pod článek.